"Toužím být jedinečným. Jedinečným pro jednu jedinou osobu..." Vracíme se na základní školu plnou traumat. Všechno to utrpení je zpět. Také začaly přípravy Nagacukova filmu. Šója tráví své dny s kamarády a je šťastný.
„Chtěl jsem se setkat s Nišimijou a změnit se.“ Šójův život se od opětovného setkání s Nišimijou změnil. Šója se účastní tvorby filmu, který začal na Nagacukův popud. Pozval i Šóko, aby se zúčastnila.
Šója se rozhodl zasvětit svůj život Šóko. A aby splnil její přání, začne hledat spolužáky z bývalé šesté třídy. Oba dva se pak musí postavit své minulosti. Jaký bude jejich další osud...?
„Nenáviděl jsem ji.” Šója Išida, chlapec, jehož mottem je zábava a dobrodružství. Šóko Nišimija, neslyšící dívka, která přestoupila na jeho školu. Setkání těchto dvou změní jejich školu, třídu a celý Šójův život.
„Tak zatím, Nišimijo.” Šója utrpěl při záchraně Šóko těžká zranění a je stále v bezvědomí. Šóko je zoufalá, ale rozhodla se začít jednat. Snaží se vyslechnout všechny, se kterými se dříve Šója kamarádil.
Pane Bože, prosím, dej mi ještě trochu síly. Šóju pronásleduje minulost, odvrhnul proto své přátele a jeho svět se zhroutil. Šóko se za to cítila zodpovědná, a tak si chtěla vzít život. Čas těchto dvou mladých lidí se zastavil.
Do knížky jsou zařazeny nejznámější výroky, verše a slova uznání zvířatům napsaná největšími osobnostmi naší planety od počátků naší civilizace po současnost.
Sbírka Hlasy Jana Polkowského je solitérním, ojedinělým básnickým dílem, které nemá literární obdobu, a přitom – jako žádný kulturní fenomén – nevyrůstá z prázdna.
Během druhé světové války bojoval v řadách Rudé armády přibližně milión žen, jejichž role a zkušenosti zůstaly prakticky neznámé. A právě o nich vypovídá knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny Válka nemá ženskou tvář.
Ľuboš Beňa a Bonzo Radványi patří k nejaktivnějším slovenským bluesmanům. Album obsahuje skladby, které měly největší ohlas na jejich vystoupeních, ale i ty, které vznikly spontánně v průběhu samotného nahrávání desky.
Smyslně napsaná kuchařka undergroundové umělkyně Lydie Lunch, pro níž „dobré jídlo není jen palivem, ale také vysoce jakostní municí, která dokáže posílit naše šance přežít bitvy, jež musíme podstupovat den co den“.
Horečnatý románový debut (1890) norského autora, nositele Nobelovy ceny za literaturu Knuta Hamsuna. Hlad je zde metaforou hledání vlastní identity v existenciální prázdnotě, jakési vnitřní emigraci ze zavedených společenských pravidel.
Nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člov
